Zápach z úst zvaný halitóza

Zdrojem společensky nežádoucího nevábného dechu jsme občas všichni. Zvláště bezprostředně po probuzení nebo konzumaci aromaticky výrazného jídla. Zhruba čtvrtina lidské populace ale trpí trvalým, společensky nepřijatelným zápachem z úst (odborně halitóza), který pro každodenní život postiženého jedince může znamenat velký problém. Co je vlastně příčinou halitózy, jak s ní bojovat a jak zabránit tomu, aby se nepříjemný zápach z úst nestal charakteristickým rysem naší osobnosti?

Pro zápach z úst se používá celá řada termínů – klinický termín halitóza pochází z latinského slova halitus, které znamená dech. V odborné mluvě můžete narazit také na termín foetor ex ore.

Jak halitóza vzniká?

I když příčinou nevábného dechu mohou být různé zdravotní problémy jako například problémy se žaludkem,záněty nosních dutin či mandlí nebo některá systémová onemocnění (diabetes, onemocnění ledvin a jater) – obvykle, až v 90 % případů, má halitóza svůj původ v ústní dutině. Miliony bakterií, žijících v našich ústech, totiž rozkládají bílkoviny na těkavé aromatické sloučeniny s obsahem síry. V malých koncentracích poskytují tyto aromatické látky příjemné aroma např. sýrům nebo pivu, ve vyšších koncentracích jsou však pro náš čich krajně nepříjemné.

Nejčastějším místem výskytu bakterií zodpovědných za vznik zapáchajících sloučenin je povlak (plak) na povrchu zubů, v mezizubním prostoru, na povrchu dásní a jazyka, u pacientů s parodontitidou jsou přítomné také v tzv. parodontálních kapsách (chobotech). Proto je zápach z úst jedním z příznaků parodontitidy a zánětu dásní. Zejména velká plocha jazyka se svojí papilovitou strukturou poskytuje bakteriím vhodné útočiště. Jazyk osob trpících halitózou je ve srovnání s lidmi bez halitózy obvykle pokryt s 25krát vyšší bakteriální hustotou. Z tohoto důvodu je čištění jazyka a také mezizubních prostor obzvláště důležité.

Obr: Zvětšené znázornění povrchu zadní části jazyka. Zbytky jídla se snadno usazují na hrubém povrchu s hlubokými rýhami, což bakteriím poskytuje dobré podmínky k množení a růstu..

Příčinou nevábného dechu však také může být přílišné nahromadění toxinů v našem těle vlivem stresu a nezdravého způsobu života, kouření, konzumace alkoholu, užívání léků apod. Nedostatek pohybu, vody, spánku a zdravého jídla tedy může sám o sobě způsobovat potíže s tělesným zápachem včetně nevábného dechu.

Halitóza – zdravotní hrozba pro naše tělo

Těkavé sloučeniny síry jsou nejen nepříjemné našemu čichu, ale jsou také toxické, tedy jedovaté. Působí negativně na naši ústní dutinu, zpomalují proces hojení dásní a měkkých tkání kolem zubů v případě jejich onemocnění a činí naše ústa méně odolná proti všem dalším škodlivinám. Jsou také příčinou rychlejšího postupu zánětlivých onemocnění v ústech a mohou hrát důležitou roli při vzniku parodontitidy. Důslednou ústní hygienou tedy nechráníme jen náš dech, ale celá ústa a potažmo celý organismus.

Zápach z úst jako fobie

Velmi často si lidé nejsou vědomi, že trpí zápachem z úst, proto indikátorem nevábného dechu nejsme často my sami, ale blízcí z našeho okolí, kteří nás na problém upozorní.To může představovat významný zdroj obtíží v mezilidských vztazích, protože mnoho znás se zdráhá o tomto tématu ve společnosti mluvit.

Na druhou stranu si náš mozek může vytvořit neodbytnou představu o tom, že trpíme zapáchajícím dechem, i když jej nikdo z našeho okolí neregistruje a to včetně zubního lékaře či dentální hygienistky. Dentální odborníci pak takový problém hodnotí jako tzv. pseudohalitózu, tedy zápach úst pouze v mysli pacienta. Neodbytná představa o zápachu z úst může vyústit až v závažný duševní problém – úzkostnou psychickou poruchu halitofobii, kterou však již samozřejmě neřeší dentální odborník, ale psycholog či psychiatr.

Existuje přístroj, tzv. halimetr, který změří množství sloučenin v dechu zodpovědných za zápach a dokonce školení odborníci, kteří tyto sloučeniny hodnotí čichem. Ani jeden z těchto způsobů diagnostiky zapáchajícího dechu však není v běžné praxi příliš rozšířen a setkat se s nimi můžeme spíše v zahraničí. Dostupným a spolehlivým indikátorem možného problému jsou však lidé v našem okolí a naši ošetřující dentální odborníci.

Kartáček na halitózu nestačí

Z výše uvedeného vyplývá, že „pouhé“ čištění zubů zubním kartáčkem mnohdy k odstranění zapáchajícího dechu nestačí. Plak, ve kterém úřadují bakterie, se
samozřejmě ukládá i v místech, kam se s kartáčkem nedostaneme, tzn. v prostorech mezi jednotlivými zuby, a také na kořeni jazyka. Co nejúčinnější ústní hygiena, která samozřejmě nebrání jen vzniku halitózy, ale především také tvorbě zubního kazu, proto zahrnuje používání dentální nitě, mezizubních kartáčků a očistu jazyka. Jazyk očistíme speciální škrabkou (běžně k dostání v prodejnách dentálních pomůcek) či alespoň zubním kartáčkem a to několika tahy po jeho povrchu od kořene ke špičce.

V součinnosti s důsledným mechanickým odstraňováním plaku nám také mohou pomoci antibakteriální zubní pasty a ústní vody, které svým složením omezují činnost bakterií a neutralizují sloučeniny síry a brání tak vzniku nevábného dechu.

Překrývání zápachu mentolovými bonbóny, či žvýkačkami nebo ústními vodami s obsahem mentolu má pro vaše okolí jen malý efekt a především neřeší příčiny problému. Zápach z úst tedy v naprosté většině případů vyřešíme komplexní ústní hygienou, popř. nápravou silně nezdravého životního stylu. Pokud tato opatření selžou, poraďte se s lékařem, zda příčinou přetrvávajícího zápachu z úst není nějaké vnitřní onemocnění.