Zánět dásní není citlivost zubů

 Jak rozlišit citlivost zubů a zánět dásní? Citlivost zubů se často projevuje ostrou dočasnou bolestí zubů. Tato citlivost se většinou vyskytuje při jídle nebo pití kyselých jídel a nápojů, jako jsou sycené nápoje, citrusové plody a víno. Po konzumaci kyselého je doporučeno napít se vody, aby došlo vyrovnání hladiny pH v ústech. Dále se může jednat o citlivost na termický podnět například při konzumaci studených nápojů a pokrmů. Důvodem této citlivosti bývá mechanicky či chemicky opotřebovaná zubní sklovina nebo odhalený zubní krček. Mezi další příčiny může patřit prasklý či jinak poškozený zub nebo odštípnutá výplň. Bruxismus neboli noční zatínání či tzv. skřípání zuby může také vést k citlivosti zubů. Pokud vás trápí citlivé zuby, navštivte svého zubního lékaře, který vám pomůže identifikovat příčiny bolesti zubů. V závislosti na okolnostech vám může doporučit např. desenzibilizující zubní pastu či speciální zubní gely pro zvýšení odolnosti zubní skloviny, a tím zmírnění citlivosti zubů. 

Oproti tomu gingivitis, zánětlivé onemocnění dásně, je častá a mírná forma onemocnění dásní. Gingivitida patří mezi nejčastější chronická onemocnění v lidské populaci. Zdravé dásně jsou pevné, bledě růžové, vyplňují mezizubní prostory a těsně přiléhají k zubům. Při dotyku zdravá dáseň nekrvácí a na zubech není viditelný povlak. Zánět dásní se projevuje podrážděním, zarudnutím a otokem. Dásně mohou krvácet při dotyku či podráždění, někdy mohou být i bolestivé, často pevně neobklopují zubní krček a odchlipují se od něj. V neposlední řadě zánět provází i zápach z úst. Nejčastější příčinou zanícených dásní je mikrobiální zubní plak. Jedná se o tenký biofilm, který se vyskytuje zejména při přechodu zubu a dásně. Plak lze jednoduše detekovat jazykem, když jím přejedete zuby, můžete cítit „chlupatý“ povrch.

Mikrobiální plak na zubním povrchu bývá často zřetelný jako bílá vrstva, kterou lze jednoduše setřít zubním kartáčkem. Plak obsahuje bakterie, které zpracovávají cukry a kyseliny přijaté v potravě, a dochází k jejich nahromadění v plaku. Při dlouhodobém přetrvávání a hromadění plaku, a tím při zvyšujícím se počtu bakterií, dochází k produkci toxických látek a vyvolání zánětu. Proti bakteriím přítomným v plaku nastupují obranné mechanismy. Při zánětu dochází ke zvýšení množství krevních buněk a tvorbě edému (otoku). Zbytnění gingivy je v prvé řadě způsobeno rozšířením (vasodilatací) cév, a tím zvýšení jejich propustnosti. Při nedostatečném odstraňování začíná plak mineralizovat a tvoří se z něho tvrdý zubní kámen. Obecně gingivitida zpočátku nezpůsobuje žádné bolesti a počáteční příznaky bývají přehlížené. Z tohoto důvodu dochází k vyhledání lékaře až v pozdější fázi onemocnění, kdy mohou být již nevratně napadeny okolní struktury zubu jako je především alveolární kost.

Při dlouhodobém působení bakteriálního plaku a kamene zejména pod okrajem dásní mají bakterie možnost pronikat podél kořene zubu do hlubších částí parodontu. Neléčený zánět dásní vede k vážnějšímu onemocnění nazývanému parodontitida (lidově paradentóza). Parodontitida se často objevuje ve vlnách: aktivní fáze, kdy dochází k destrukci tkání, rozpouštění kosti, krvácení, výtoku hnisu, a neaktivní fáze, kdy se příznaky zklidní a onemocnění stagnuje. Pokud není parodontitida léčena, vlivem zánětu se zub začne hýbat (viklat), kdy konečným důsledkem může být vypadnutí zubu nebo jeho nezbytné odstranění (vytrhnutí) zubním lékařem. Parodontitida sama nezmizí, je nutné odstranit základní příčinu vzniku, a to je plak a zubní kámen. Čím dříve se začne s léčbou, tím je větší šance na zastavení a stabilizaci poškození způsobených zánětem. 

Jedním ze způsobů, jak zjistit a léčit onemocnění dásní, je zubní prohlídka a dentální hygiena. Zubní lékaři obvykle diagnostikují zánět dásní na základě zdravotní anamnézy a vyšetření zubů, dásní a jazyka. Stomatolog hledá známky krvácení, zubního kamene, ustupujících dásní a zkouší viklavost zubů. Mezi časté metody stanovení diagnózy se také řadí měření hloubky prostoru mezi dásní a zubem. Toto vyšetření probíhá tak, že se vloží tenká zubní sonda vedle zubu pod linii dásně do tzv. dásňového žlábku, obvykle na několika místech kolem zubu. U zdravých dásní je naměřená hloubka obvykle mezi 1 a 3 milimetry. Hodnota větší než 4 milimetry již může naznačovat onemocnění dásní. Další metodou stanovení onemocnění dásní je zhotovení rentgenového snímku, aby se zjistilo, zda nedošlo k narušení kostní tkáně okolo zubu. 

Mezi faktory, které mohou zvýšit riziko gingivitidy a parodontitidy, patří špatné zvyky ústní hygieny, kouření nebo žvýkání tabáku, vyšší věk, suchá ústa, špatná výživa, včetně nedostatku vitamínu C, stavy, které snižují imunitu, některá léčiva, hormonální změny, jako je například těhotenství, menstruační cyklus nebo užívání antikoncepčních pilulek, genetika, určité virové a houbové infekce. 

Hlavní příčinou vzniku gingivitidy je však nedostatečná ústní hygiena. Neefektivní odstraňování zubního plaku a absence pravidelného používání mezizubních pomůcek vede ke vzniku zánětu. Plaku se můžete zbavit snadno správným čištěním zubů. Jinými slovy, dobrá ústní hygiena sníží rapidně riziko zánětu dásní a vzniku parodontitidy. 

Jak při citlivosti zubů, tak při zánětu dásní je důležité dodržovat správnou ústní hygienu, tj. alespoň 2x denně čistit zuby vhodnou technikou jemným kartáčkem a používat mezizubní pomůcky. Pokud potřebujete pomoci s výběrem správných mezizubních pomůcek a naučit se pro vás vhodnou technikou čištění zubů, obraťte se na svoji dentální hygienistku či svého dentálního hygienistu. Nezapomínejte, že pravidelné návštěvy zubního lékaře a absolvování profesionální dentální hygieny vám pomůže předcházet onemocněním dutiny ústní. 

Bc. Helena Kykalová, DiS. 

Ověřte si zdraví svých dásní pomocí kvízu zde.

Mohlo by se vám také líbit